PROGRAM
politický program - neprogram

NE-VOLIM

Základní programové body...


Bydlení

Zajímavý názor bývalého vedoucího předsedy Vlády České republiky.

Fronty před Stáním fondem pro bydlení

Radost či ostuda?

Nedostatek, fronta, mnozí lidé 24 hodin předem vyčkávají, aby na ně přišla řada. Pár stovek lidí, kteří touží po nedostatkovém zboží? Připomínka plně rozvinuté socialistické společnosti, kdy se i na banány stála fronta? Ne, ostuda našich dosavadních vlád. Jednu ze základních lidských potřeb a také jedno z uznávaných práv, dostupnost, dosažitelnost důstojného bydlení vlády dlouhodobě neřeší.

Je snadné odsuzovat, glosovat. Ministerstvo pro místní rozvoj bylo jistě vedeno dobrou vírou, vyslalo signál, že se hodlá zabývat pomocí zejména mladým lidem získat bydlení. Ostudou je ta fronta, fakt, že pomůžeme maximálně 650 lidem získat mnohdy stěží třetinu potřebných peněz, snad s výjimkou lokalit s vysokou nezaměstnaností. Je to velice málo, jen záblesk, nic víc.

Podívejme se ale například na automobilový trh. Nabízí od ojetých vozidel, funkčních ale levných až po luxusní limuzíny, koupi na splátky, různé druhy leasingu, půjčovny. I člověk s nízkými příjmy na trhu nalezne "svůj" vůz. Trh s auty funguje lépe než trh s byty. Trapné.

Ale co bydlení? Nabízíme v České republice různé alternativy, cenově dostupné, v různých alternativách od pronájmu za rozumné peníze, přes různé formy sdíleného vlastnictví třeba v bytových družstvech až po vlastnictví domku či bytu? Zastávám názor, že již 28 let spíme hlubokým spánkem zahleděni do naivních vizí. Na jedné straně je důsledkem "obchod s chudobou", když nemáme rozumný systém sociální pomoci lidem na okraji společnosti, na straně druhé stres těch, kteří si byt koupí a téměř celý rodinný rozpočet po mnoho desetiletí padne na splátku hypotéky. A nájemní bydlení - splašený kůň bez hranic, nic víc. Uteklo obcím pod rukami, rozprodání dík dlouhodobě regulaci a ztrátám ve správě majetku a nyní bez žádné, byť tržně konformní regulace.

A přece stačí se rozhlédnout po moderní Evropě. Struktura bydlení je ve většině těchto zemí shodná. Nabízí od vlastnického bydlení přes nájemní bydlení, (systém HlM ve Francii) sdílené bydlení v bytových družstvech (Německo, Norsko, Švédsko Portugalsko, Kanada) či jiných formách bytových asociací (Británie) korporací (Holandsko), neziskových bytových společností (Rakousko, jejich model vznikl v roce 1873 v regionu Čech) až po záchrannou síť sociálního bydlení, která povětšinou využívá ony neziskové formy výše popsané. Doplňuje je permanentní sociální prací s lidmi, kterým u nás říkáme "nepřizpůsobiví", dávají jim šanci k návratu do standardních poměrů.

Ve všech uvedených zemích činí neziskový sektor od 25 % (Rakousko) do 35 % (Francie) z celkového počtu bytů na trhu.

Tyto země nemají jen nataženou ruku na státní rozpočet. Obvykle mají právo po developerech, kteří chtějí stavět na jejich katastru byty, žádat cca 25 % bytů neziskovou formou - to znamená za cenu skutečného nákladu na výstavbu + cca 10 % zisku. V Británii Bytové asociace prodávají či pronajímají luxusní nadstandardní byty a pokud staví též zmíněné byty neziskovou formou, mají různé výhody, nejen přístup k lukrativním pozemkům. Když jsem v Praze na Pankráci a hledím na slavné "véčko" s byty až za sto milionů, kolik by mohl developer postavit obci slušných malometrážních bytů pro mladé či seniory?

Bytová nouze, kolaps bytové politiky bude-li vláda i nadále hluchá a ukolébaná tím, že se "nic neděje, stačí jen podpora investic" vyvolá během několika let, bohužel, hlubokou společenskou a politickou krizi. Nastalo to například před lety ve Španělsku, kde po ekonomické recesi desetitisíce mladých lidí nemělo na splátky hypotéky, banky je tedy hodlaly prodávat, ale v krizi je prodávaly hlubokou pod původní cenou. Výsledek? Nemáte nic, jen dluh Vám zbyl. Vláda raději pár let platila za dlužníky úroky a ztráty bankám. Podobný problém řešila Margaret Thatcherová v sedmdesátých letech minulého století - a obnovila neziskové bytové asociace. Bohužel, do podobné situace se řítíme i my svojí nečinností.

Jak dál? Je třeba bezodkladné revize dosavadního postupu, státní koncepce při odborné spolupráci exekutivy a odborníků praxe. Stěžejní roli mají ministerstva pro místní rozvoj, sociálních věcí a spravedlnosti jako gestor civilní legislativy. Bezodkladně, tak abychom ještě v tomto roce měli jasno, jak dál. Od hypoték, přes sdílené družstevní bydlení k různým formám neziskových společností a sociálnímu bydlení. Potřebujeme revizi nedobré právní úpravy pro společenství vlastníků či družstva. Nástroje pro obce. Prioritně potřebujeme zákon o udržitelnosti bydlení nájemního, který zajistí, že žádná rodina nesmí na bydlení dlouhodobě vynakládat více než 35 % svých rodinných příjmů. Opravdu se stačí jen rozhlížet okolo nás. Ty fronty před chudým Státním fondem rozvoje bydlení jsou opravdu slepou uličkou.

JUDr. Ivan Přikryl

Vzdělání

Vysokoškolské vzdělní je třeba reformovat a zvýšit platy akademickým pracovníkům!

Dlouhou dobu se vysokým školám pouze slibuje a nic se nečiní. Přitom vysoké školy tolik potřebují reformu a zároveň zvýšení odměn pro věděcké pracovníky. Systém, který je nyní nastavený, chrlí vzdělané občany, kteří jen stěží najdou uplatnění na trhu práce. Na druhou stranu tolik potřebné technické obory stále chybí, včetně podpory odborného středního školství.

Zdravotnictví

Zvyšme platy ve zdravotnictví!

Do zdravotnictví přitéká čím dál více peněz, neboť se snižuje nezaměstnanost a odvody se tak trvale zvyšují. Zároveň dochází k provádění menšího počtu zdravotních zákroků, neboť chybí zdravotnický personál. Tím se ale také navyšuje finanční obnos, který zbývá. Politické strany a zájmové skupiny se tak klepou, aby mohly tyto finanční prostředky pěkně česky odklonit. Naopak! Přidejme zdravotním sestrám a doktorům z tohoto balíku, aby neodcházeli zbytečně do zahraničí. Vždyť co je důležitější nez naše zdraví!

Podpora drobného podnikání!

Každý soukromý podnikatel musí přestat být parazitem!

Díky mediálním výstřelkám současných politiků, díky byrokratickému nárůstu požadavků a tlaku na podnikatele z nich děláme nevhodné parazity. Přitom ještě nedávno byly doby, kdy jsme vyráběli tisíce lokomotiv, ale na dobrého instalatéra jsme čekali roky.

Proto jsme pro podporu malého a středního podnikání na úkor vzniku velkých korporací!

Doprava

vysokorychlostní trať nás nespasí!

Spousta politických stran se nyní předhání v programu výstavby tzv. vysokorychlostních tratí. Ano bylo by to krásné, kdyby jel vlak z Prahy do Brna nebo do Drážďan 300 kilometrovou rychlostí. Na druhou stranu však zůstanou vlaky, které se dál budou plazit šnečí rychlostí českou krajinou. Co na tom, že bude vysokorychlostní trať do Brna, když rychlík z Plzně do Českých Budějovic a Brna bude stále jezdit rychlostí 52 km za hodinu, či rychlík z Liberce do Pardubic rychlostí 56 km. Chce to ucelenou koncepci železniční dopravy! O té však politici nechtěji slyšet.